Zapadá súnečko za vysoké hory,
už mně moja miuá, aja, hoja, ej,
dverí neotvórí.

Dverí neotvórí, ani okénečko,
co by potěšiuo, aja, hoja, ej,
to moje srdéčko.

To moje srdéčko z kameňa, ze skauy,
nezapuakauo by, aja, hoja, ej,
co by ho rezali.